Listopad 2015

Víkendovka č.6

30. listopadu 2015 v 8:00 | XxNikolkaxX |  Já, Nikča!


Zdravím vás všechny!

Jak jste si užili tento poslední listopadový týden a víkend? Já tedy náramně, tak snad vám dám alespoň pár zážitků na pokochání, zde ve víkendovce.

PÁTEK 27. 11.

Den bez školy, no kdo by to nebral? Ale nemyslete si, neflákala jsem se doma. Jela jsem s redakcí našeho školního časopisu na exkurzi do Prahy do Českého rozhlasu. Byl jste zde někdo? Původně jsem chtěla natočit alespoň krátký vlog, ale protože jsem hlava děravá a foťák jsem nechala doma, není z toho nic, než pár záběrů z muzea. Což mi přijde žalostně málo na to, abych to nějaký způsobem vydala. Každopádně celá návštěva rozhlasu byla úžasná. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací, takže návštěvy nelituji. Plánuji na tuto návštěvu extra článek, budu se snažit ho vydat co nejdříve, abyste si trochu mohli počíst.

Každopádně v Praze jsme nebyli jen v rozhlase. Měli jsme celkem slušnou časovou rezervu, takže jsme si všichni skočili do Starbucksu na Václaváku. Když vidím ty ceny, chce se mi brečet, ale když vidím ty limitované edice, tak nikdy neodolám. Je tedy takovým mým pravidlem, že si zde nikdy nedám nic obyčejného, právě proto, aby mě ty peníze nemrzely :D. Tak jsme si tedy dala perníčkové latté. Bylo naprosto vynikající!! Nic lepšího jsem asi nikdy ve Starbucksu nepila! Pak už nezbývalo nic jiného, než se dostat domů.
SOBOTA 28. 11.
Dnešek byl takovým party dnem. Než ale taková party mohla začít, musela jsem si jet odjezdit jednu z mých skoro posledních jízd v autoškole. Tentokrát jsem se povozila po vršcích zasněžených Krušných hor. Připadala jsem si jako v Mrazíkovi. Byl to naprosto nádherný pohled. Hlavně, že jsem si seděla v teple.
Odpoledne byla naplánovaná moje narozeninová family party. Jelikož mám narozeniny v pondělí, tak jsem logicky s rodinou musela slavit dříve. Sraz celé rodiny byl u nás doma v 5. Já i s přítelem jsme byli domluveni s mými rodiči, že pro nás ve 4 přijedou, ať se nemusíme s Donem tahat tramvají. Cestou jsme se zastavili na servise mého táty. Z ničeho nic mi otevřel dveře a stál tam s obrovskou kyticí bílých a modrých růží. Ta kytice byla udělaná do znaku BMW. No naprostý luxus. Růží bylo samozřejmě 18 (a sakra, prozradila jsem svůj věk :D) a byly naprosto krásné. Musela jsem je celé obejmout a přičichnout si. Ta vůně byla úžasná!
No jo, ale co na servisu, že? Otevřely se vrata a tam stál můj dárek. Ano, dostala jsem auto. Stálo tam, naleštěné, s velkou mašlí a vlastní SPZ. Byla jsem naprosto dojatá! Slzám radosti by se neubránil asi nikdo! Byl to naprosto skvělý dárek.

Samotná oslava byla taková klasická, rodinka jsme se sešli v jedné domácnosti, sesedli jsme si u jednoho stolu a večer jsme pili, jedli a povídali si o všem možném. Prostě naprosto úžasný večer. Měla jsem radost naprosto ze všeho! Domů do Mostu jsme odjížděli okolo půl desáté a padli jsme všichni 3 únavou. Teda až po nějaké době, samozřejmě :D.
(Omlouvám se za neotočení fotky, ale technika a její nálada je mocnější ... )

NEDĚLE 29. 11.

První adventní neděle a já se konečně vyspala! Na tenhle moment jsem se tak dlouho těšila! Až tedy v 11 mě přítel probudil. Ach jo :D. K snídani mě čekal 2. dortík, který se nestihl včera na oslavě sníst, tak jsme se do něj pustili k snídani. Čaj jsem si udělala do nového hrníčku s mým jménem, alespoň už mám u přítele taky takový ten svůj, na který mi nesmí nikdo sáhnout :D. Ve 2 mě čekaly další jízdy. Tentokrát zase za deště. To počasí se na mě nějak lepí :D. Projela jsem se hezky do Bíliny a celkem jsem si to všechno užila. Po jízdě jsem nabrala svého kolegu, který mě měl odvézt domů, a jeli jsme. No, ale kde je pointa? V bouračce. Klučina stavěl na přechodě a nějaký nedočkavý řidič to samozřejmě neubrzdil. No, rána jako z děla a odnesla to moje záda. Bolí jako blázen, ale nic co by se nedalo vydržet. Takže jsem si v té autoškole už zažila opravdu všechno! :D

Teď se tu tak povaluji i němčiny a sledování mých oblíbených youtuberů a vzdychám nad bolestí zad :D. Tak snad budu do čtvrtka v pohodě, protože zkoušky s bolavými zády by nebylo moc pro mě! :D
Pro tuto chvílí a tento článek se s Vámi loučím a budu se snažit se k vám připojit ještě tento týden, alespoň jednou :).
PS: Musím si popřát dnes Vše nejlepší k narozeninám :D.

Podzimní prázdniny

26. listopadu 2015 v 21:38 | XxNikolkaxX |  Já, Nikča!

Ahojky všichni!

Omluvte mou částečnou neaktivitu, ale za týden mě čekají zkoušky na řidičák a já každou volnou chvilku trávím nad testy a posledními jízdami :D. Tak mi hlavně držte palce, ať to dám! Teď už ale k článku. Tento článek přichází s dost velkým zpožděním, ale co se dá dělat. Snad vás i tak potěší.

Podzimní prázdniny měli největší akci vlastně na státní svátek 28. října. Už ale v úterý 27. jsme si s přítelem a dalším párem, se kterým se známe z fotbalu, vyrazili do italské restaurace původně "na pizzu". Co byste řekli? Nakonec se pizzu, jako jediný, dal můj přítel. Naše holčičí duo bylo na salátech a kamarád si dal nějaké těstoviny. Přítel na to byl teda sám, ale vůbec mu to nevadilo, pošmákl si i tak :D. Strávili jsme tam celkem kus času. Debatovali jsme nad "zítřejším" fotbalovým výjezdem a vlastně úplně nad vším.

Státní svátek a my jsme vstávali, jako blázni už brzo ráno. Celý Most ještě spal a my se v klidu procházeli po vymřelém Mostě. V podstatě jsme za celou cestu na nádraží nepotkali ani živáčka. Na nádraží to bylo také, jako po výbuchu. Sešlo se nás tam jen 5 statečných. A abych nezapomněla, jeli jsme na fotbal do Kolína. Cesta byla poněkud hektická. V Mostě jsme nastoupili, do Ústí jsme si postáli v uličce, ale naštěstí do Prahy jsme se pak vezli, hezky v sedě. Docela jsme se stresovali, protože na přestup v Praze jsme měli 9 minut a náš vlak už tak měl 7 minut zpoždění. Byla to makačka. Jen co vlak dobrzdil, já už vyletěla, jako střela a dosprintovala přes celé nádraží až ke správnému vlaku. Tam už na nás čekal další člen naší skupiny. Do vlaku jsme naštěstí nastoupili všichni a do Kolína jsme jeli zase na stojáka. Už mě to přestalo bavit. Kam ty lidi, tak brzo ráno jezdí? V Kolíně na nás čekala další dvoučlenná skupinka. Naskákali jsme do taxíků a už jsme se vezli na stadion.
Na stadion na zápas nás přijela podpořit i skupina přátel z Jablonce. Byla celkem zima, ale i tak jsme to zvládli. O poločas jsme si většina dala klobásku, skvělou, jakou vždycky a zbytek zápasu jsme bravurně dofandili. Pak jsme se zase vydali zpátky na nádraží, a co se nestalo… na nádraží někdo nahlásil bombu. Takže všichni byli z budovy evakuováni. Naštěstí se ke kolejím dalo dostat i bočními vraty a vlaky normálně jezdili. Bohužel jsme si do Prahy zase postáli. Jak jinak. Naštěstí v Praze nám to hned hezky navazovalo a tam se to prázdnými místy jen hemžilo. Tak jsme se až do Ústí svezli hezky pohodlně. Tam jsme si chvíli počkali a zase jsme měli z míst na sezení na výběr. Už jsme se ale všichni těšili domů. Byli jsme totálně odrovnaní. Naštěstí jsme se dočkali, ale i přes to všechno, jsme si celý výjezd a já vlastně celkově podzimní prázdniny užila.



Samozřejmě prázdniny byly až čtvrtek a pátek, ale to jsme se v podstatě prováleli u filmů a Xboxu. I tak jsem si ten klid moc užila. Konečně jsem si pořádně odpočinula!


A jak jste trávili podzimní volno vy? A jak trávíte podzim celkově?

Mějte se hezky, a zase příště u dalšího článku!

Víkendovka č.5

23. listopadu 2015 v 22:17 | XxNikolkaxX |  Já, Nikča!

Tak, další víkend za námi a já vám opět přináším svou víkendovku. Tentokrát to bohužel přináším s menším časovým zpožděním, ale jelikož jsem se dnes dozvěděla, že příští týden mě čekají zkoušky v autoškole, tak jsem se učila na testy :D. Tak snad se vám i tak bude Víkendovka líbit!

Pátek 20. 11

Po roce jsem se dočkala. Mám opět svátek. Ano, opět slaví Nikola. Už od rána mě budily smsky, hovory, upozornění na Facebooku… a to jsem se mohla pořádně vyspat! Sakra! Vstávala jsem totiž až okolo osmé. Měla jsem od 10 v Mostě volejbal. Docela jsem se i těšila, dlouhou dobu už jsem si nezahrála.

Takový strach o svůj život jsem snad ještě nikdy neměla. Nikdy jsem ani neměla takový strach při vybírání smeče. Poprvé se našel někdo, proti komu jsem se bála jít. Byla jsem ráda, když se odpískal konec setu a já se mohla v klidu posadit na lavičku. Tento den jsme měli odehrát 2 zápasy, já bohužel byla jen na 1. V domnění, že mám od 1 jízdy, jsem v půl 1 odešla. A ejhle … podívám se doma do diáře a ona je ta jízda až od 4 :D. Tak jsem si alespoň zašla nakoupit.

Světe div se, ale poprvé v životě jsem se pustila do domácích bramborových knedlíků. Během toho jsem odbíhala pomáhat příteli do ložnice tapetovat a ihned na to, jsem šla na své jízdy. No trošku chaotické odpoledne. Naštěstí vše se v klidu dalo. Až na ty knedlíky… po mém příchodu se museli drobátko přiopravit :D. Nevadí, dělala jsem je přeci poprvé.

Sobota 21. 11.

Budíček už v půl osmé ráno. Ano, zase víkend a já takhle brzy straším. Vydali jsme se s rodiči a kamarádem pro auto (ano, opět) do Prahy. Tentokrát už jsme doufali, že jedeme naposledy. A taky že jo. Sice nás to stálo chvilku čekání na sídlišti a následné hledání WC v metru na Opatově (fakt hnus!), ale to auto za to stálo. Dokonce jsme byli pozváni k majiteli na čaj. No a co se nestalo … když už jsme na odchodu, po slušné době, zjistili jsme, že majitel, v tu chvíli už bývalý, nechal klíčky v zapalování v odemčeném autě na sídlišti, kde naše ctěná menšina s radostí krade. Můžu vám říct, že těch 5 pater jsem doslova sletěla! Srdce se mi zastavilo, když jsem nakonec zjistila, že auto stojí netknuté na svém místě.

Cesta zpátky byla docela v nervózním duchu, ale v pořádku jsme dorazili do Mostu. Kamarád je celkem čerstvě po autoškole, takže to byl celkem risk sedat si do auta, ale měl mou plnou důvěru :D. Hned co jsme dorazili domu, začaly jízdy mě. Asi jsem byla zmlsaná z toho nového autíčka, ale vůbec mi ta jízda ze začátku nešla. Naštěstí jsem se dostala do svého standardu. Hrozná zpráva - tapety jsou strhány … evidentně špatné lepidlo, a to byly tak nádherné!

Neděle 22. 11.

A zase ten budík … já se snad nikdy nevyspím! Že já si tu jízdu dávala tak brzy ráno! Už v půl deváté jsem stepovala před barákem v děsném mrazu a vyhlížela auto autoškoly. Naštěstí bylo asi moc brzy na normální řidiče, tak jsem se mohla projet do města mých zkoušek - do Bíliny. Žádná tragédie, tak snad to bude v pořádku i u zkoušek. Instruktorkou jsem byla pochválena takovým způsobem, že jsem se červenala až na ….zadku :D. Je to hezké slyšet chválu. PS: Už umím parkovat! Takže si sousedé mohou oddychnout :D.
Plán na večer byl jasný. Jelikož jsem výjimečně zůstávala až do pondělí v Mostě, tak jsme se vydali do Teplic podpořit naše přátele z Jablonce. Na Stínadlech jsem ještě nikdy nebyla a můžu říct, že mě tam už ani nic netáhne. Přístup pořadatelské služby rozhodně na úrovni nebyl. Si mě asi spletli s muslimem, protože díky chumelenici jsem zakuklená opravdu byla (ano vím, je to klasický přestupek, ale zkuste si v tom mrazu být bez čepice :D). No prostě hrůza a děs. Naštěstí na fotbal už přestalo chumelit, ale zima byla furt. Nemohla jsem se dočkat poločasu a klobásy. Na tu jsem si musela počkat ještě celý poločas, takže další mínus Stínadel… Chuťově nebyla nic moc, takže ten, kdo si jí nedal, o nic nepřišel! Celý zápas skončil remízou a my jeli spokojeně domů. Já unavená a zmrzlá! Naštěstí přítel napustil horkou vodu do lavoru a chvíli jsme si cachtali nohy :D. Pak jsem se musela jít vykoupat a jít to zabalit do postele, protože pondělí bylo pro mě klasicky školní … Ach jo!




Doufám, že jsem vás touto Víkendovkou neunudila a že vás stále tato "rubrika" baví!

Víkendovka č.4

16. listopadu 2015 v 16:04 | XxNikolkaxX |  Já, Nikča!

Ahojky všichni!

V jednom dni se vám hlásím článkem už podruhé. Je to sice neobvyklé, ale pokud jste si přečetli první dnešní článek (http://allaboutallandme.blog.cz/1511/litvinovsky-mini-postcrossing-sraz), tak jste v obraze.

Teď už přicházím se svou klasickou Víkendovkou :). Tentokrát už to je v pořadí 4. Víkendovka. Určitě mě kamkoliv napište, jestli se vám tato "rubrika-seriál" líbí a co byste na ní popřípadě změnili, nebo co se vám líbí/nelíbí. Tak jdeme na to!

PÁTEK 13.11.

A sakra, pátek 13., to pro mě není moc dobré. A ty, že nebylo! Už od rána se můj den nevyvíjel moc dobře. Začalo to ranním tělocvikem a sed lehy. Už asi při pátém mi ruplo takovým způsobem v koleni, že jsem myslela, že už se v životě na tu nohu nepostavím. Jelikož se nám blíží další volejbalový zápas, tak jsme mohli i o tělocvik trénovat. A jéje… tentokrát to byla záda. Připadala jsem si jako důchodce, protože takové loupnutí jsem tedy v životě nezažila :D. No nevadí… po tělocviku jsme byli ještě uvolnění z výuky a mohli jsme ještě další 2 hodinky trénovat. To se ke kolenu a zádům přidala levá ruka. Cosi mi tam ruplo a za boha jsem nemohla s rukou hnout. To už jsem si říkala, že je to fakt smůla! Jenže nezůstalo jen u toho … dále se mi prohnul malíček. No není to pech? :D Celý pátek mě doprovázela bolest ze všech těchto "úrazů"..

Hned po škole mě čekala jízda v autoškole. Jízda mi začínala od školy, takže mě čekala celkem ošklivá křižovatka. Samozřejmě jsem jí ale zvládla! :3 Celé jízdy probíhaly v pořádku, dokonce jsem si je i plně užila a pak už jsem utíkala na doučování.

Po doučování mě čekal boj s časem. Přítel měl v 5 končit v práci a bylo by fajn, kdyby měl teplou večeři na stole. Tak jsem tedy rychle běžela do obchodu nakoupit a pak rychle k plotně vařit. Vybrala jsem si buřtguláš, který jsem už dlouho neměla a měla jsem na něj chuť. Voněl po něm celý byt a přesně na minuty jsem ho i stihla na příchod pracanta domů. Musím uznat, že na to, že jsem ho dělala poprvé, tak mi celkem chutnal.

SOBOTA 14.11.

Konečně víkend! Přestože byl víkend, měla jsem naplánované jízdy. Jenže já hlupák! Nějak jsem si zafixovala, že je mám od 1. Tak jsem se v 1 vypravila na místo určení a hezkou půlhodinku jsem si v té zimě počkala, když pak mi byla sdělena správná informace, že jízdy mám až od půl 6 :D. No je to možné? Nevadí. Tak jsem se šla zpátky domů zahřát a odpoledne jsme se s přítelem vydali k jeho rodičům. Potřebovali pomoct s bouráním, tak jsme šli demolovat.

Od půl 6 už mi konečně začaly ty správné jízdy. Proběhly v naprostém pořádku a dokonce mi bylo sděleno, že i po mých 4 jízdách, bych si na začátek prosince mohla požádat o zkoušky. Tak jsem celkem zvědava, jestli to projde. Kdo by nechtěl dostat řidičák pod stromeček na Vánoce :D. No, musím říct, že i když jsem měla jen 4 jízdy, tak z toho 3 byly za tmy. Je to super, protože jsem se naučila řídit za tmy, čeho jsem se fakt bála.

Po jízdách mě bolela tak hlava, že už jsme ani nic nevařili a radši si jen objednali pizzu. Zalezli si k televizi a už jen lenošili.

NEDĚLE 15. 11.

Hned ráno jsme se vydali na nákup. Na nás to bylo celkem brzy, protože jsme opravdu velcí spáči :D. Asi to bylo tím, že od půl 2 nám už začínal fotbal. Tak jsme se rychle najedli a i když pršelo, vyrazili jsme na stadion. Ještě jsme chvíli poseděli v klubovně a vyrazili jsme na tribunu. Tento zápas byl letošní poslední domácí, tak jsme si ho museli pořádně užít. Po zápase jsme ještě skočili do Kauflandu nakoupit nějaké dobroty a pak rychle zpátky do teplé klubovny. Chvíli jsme zde všichni poseděli, popovídali a vyrazili jsme domů.



Když jsme byli doma, padla na nás dost velká únava, takže jsme se z gauče nehnuli. Jelikož přítel vstával brzy ráno do práce, tak jsme šli celkem brzo spát. Aspoň jsem se konečně pořádně vyspala.

PONDĚLÍ 16. 11.
Pondělí, a já jsem doma. Ano, máme ředitelské volno, jelikož je v úterý státní svátek. No, říkala jsem si, jak budu vyspávat až do oběda, ale pejsek mě prostě nenechal. Jakmile odešel přítel do práce, a že to bylo docela brzo, stala jsem se terčem otravování já. Donutil mě vstát a jít ho vyvenčit. Naivně jsem si myslela, že pak mě nechá ještě vyspat, ale to jsem se mýlila. Samozřejmě jsem se mu musela věnovat. Tak jsem se vrhla alespoň na mytí nádobí. Pustila jsem i u toho moje nejoblíbenější youtubery. Pak jsem si zasedla k psaní článků sem na blog. Pak mi to hlad nedovolil a vydala jsem se společně s Donem na procházku a pro oběd. Zašli jsme si pro čínské nudle.



Po "zdravém obědě" jsem se pustila do luxování a pak jsem opět zakotvila u psaní článku. Tentokrát této víkendovky. Momentálně mám počítač na klíně, rozepsaný článek a spícího Dona u nohou.

Zítra nás čeká státní svátek, tak vám přeju, abyste si ho všichni užili. Mě čeká s kamarádem cesta do Plzně, takže já budu trávit den v autě :D. Každopádně vám přeji lepší zábavu.

MĚJTE SE HEZKY A UŽIJTE SI SLUNNÝ DEN (ALESPOŇ V MOSTĚ SLUNNÝ JE :D)!

Litvínovský MINI - Postcrossing sraz

16. listopadu 2015 v 12:11 | XxNikolkaxX |  Postcrossing a vše okolo

Ahojky všichni,

Celý týden je náročný, tak vůbec nestíhám. Tak se tedy dneska můžete těšit z 2 článků. Ráda bych se držela svého časového - blogového harmonogramu, ale občas to prostě opravdu nejde. I tak tento článek přichází s dost velkým zpožděním, ale i tak bych ho velmi ráda přidala. Tak snad se Vám bude líbit!

Možná je to k neuvěření, ale pravý PC sraz se konal právě v maličkém Litvínově. Nechci nějak lhát, ale domluva o tomto srazu už probíhala celkem dlouho dopředu. Domlouval se den, místo, čas atd. atd. … Já v podstatě do poslední chvíle ani nevěděla na 100%, jestli se tohoto srazu zúčastním. Času nemám na rozdávání, i když to byl víkend. Druhý den mě totiž čekalo focení na kalendář do útulku. (http://allaboutallandme.blog.cz/1511/foceni-kalendare-2016-pro-litvinovsky-utulek).

Když už jsem se teda někdy ve čtvrtek rozhodla, že se v sobotu rozhodně zúčastním, tak jsem se v sobotu probudila někdy v 11 a vůbec jsem nestíhala! Nebýt pojizdných rodičů s autem, tak bych se rozhodně tak rychle zpátky domů a rychle na sraz nedostala! Bylo to celkem chaotické odpoledne :D. Jen co jsem přijela domů, rychle jsem rozdělala po celém pokoji moje postcrosingové krabičky, šanony a různé takové věcičky :D. Vůbec jsem se nemohla rozhodnout, co vezmu holkám ukázat! Každopádně jsem posbírala hlavně obálky od kamaráda Marka z Prahy, narozeninové přáníčko od kamarádky z Francie a různé pohledy, které mi kdy udělaly radost. No, nakonec jsem si s výběrem vcelku dobře poradila! :D Vešla jsem se do jedné taštičky.
Asi si myslíte, že neumím fotit a že mám foťák na houby, ale Blog.cz mi strašně tahá kvalitu dolů.. Teda aspoň když to tak pozoruji u mých fotek. Stává se vám to taky? :(
Autobus jsem stíhala na pohodu. Jelikož z Meziboří jede o víkendu 2x za hodinu (HRŮZA!), tak jsem na výběr moc neměla. Naštěstí jsem stihla vše, co jsem chtěla. Cestu jsem měla dlouhou cca 10 minut, takže žádná dálka. Z toho 6 minut autobus objížděl Meziboří :D. Hospůdka "U Partíka" mě velice překvapila. Pár let zpátky to byl neskutečný "pajzl". A teď? Je z toho velice příjemná hospůdka. Jelikož jsem dorazila o trochu dřív a rezervace našeho stolu byla až od 4, tak jsem zamířila přímo do hospůdky. Tam už čekala 1 ze 4 statečných - Gabča. Hezky jsme si popovídaly a pak už jsme se přesunuli k našemu stolku do kryté terasy. Wow, takovou krásnou krytou terasu jsem opravdu nečekala. Velkým plusem bylo to, že na tuto terasu mají vstup povolený i zvířecí miláčci!
Samotný sraz byl docela dlouhý. Já osobně odjížděla asi po 4 hodinách :D. Markéta s Gabčou ještě vytrvale zůstaly. Já a Eliška asi nejsme takoví držáci :D. Celkově sraz byl velice vydařený! Hezky jsme si popovídaly. Prohrabali jsme se svými sbírkami. Různě jsme diskutovaly, hodnotily, obdivovaly. Našlo se u holek spoustu super kousků. Pár pohledů jsem i s Markétou vyměnila a jsem naprosto nadšená. Moje dojmy z mého prvního srazu jsou rozhodně pozitivní. Jen si asi neumím zatím představit, že bych se zúčastnila srazu třeba v Praze. Já, která už dávám přednost penpalingu. Takže bych asi neměla, co ukázat. Každopádně neříkám, že se třeba jednou na takový raz nepodívám, ale asi ne v nejbližší době.


Tak já doufám, že se vám článek líbil a můžete se i dále těšit na rozšíření této rubriky o článek "Co je to vůbec Postcrossing". Tak rozhodně hlídejte můj blog.

MĚJTE SE HEZKY!

Recenze - Essence Good girl BAD GIRL (01 It wasn´t me!)

11. listopadu 2015 v 21:55 | XxNikolkaxX

Ahojky všichni!

Jelikož před založením svého blogu jsem byla pouze sledovatel ostatních blogerek a moje oblíbené blogerky jsou hlavně z oblasti kosmetiky, tak jsem se rozhodla rozjet novou rubriku. Nese název "Kosmetická taštička" a bude to respektive o všem, co spadá do kosmetiky. Plánuji vždy 1 článek týdně, ale uvidíme, jak to všechno půjde J. Držte mi palce, ať rubrika není propadákem!

Pro můj první článek jsem si vybrala recenzi jedné extravagantní rtěnky od Essence. Tak se do toho pustíme….
Kup této rtěnky byl naprostou náhodou. Jednoho dne jsem se vydala do Tety a našla jsem ji ve slevovém košíčku. Nevím, zda tuto řadu Essence už nerušila, tak nevím, jestli by se dala stále sehnat. Celá kolekce těchto rtěnek se jmenuje "Good girl BAD GIRL" v odstínu 01 It wasn´t me. Odstín rtěnky jsem si vybrala-nevybrala. Právě z důvodu, že byl ve slevovém košíčku pouze tento jediný. Ale jakožto milovnice fialové barvy, sáhla jsem po této rtěnce, alespoň na zkoušku. Tato zkouška mě stála pouhých 19,90,-. Nevím, kolik by stála normálně, ale 60,- by určitě nepřesáhla J.
Barva
Barva je podle mého pro mě nenositelná. Alespoň ne na běžné denní nošení. Já nejsem typ, který by potřeboval svítící barvu na kilometry, i když na tuto barvu bych si možná zvykla. Rozhodně ale od jiné značky. Essence mám velice ráda, ale v této rtěnce mi opravdu nevyhovuje. Barva je temně fialová až dokonce černá a já, která mám tmavé vlasy, tak nevím, zda je to pravé ořechové. Cítím se lépe v jemnějších barvičkách!

Pigmentace
Wow. Tak tady se někdo zbláznil. Zrovna u této barvy bych byla radši, kdyby ta pigmentace byla menší. Tady vám stačí "čárnout" a jste jako černá vdova! Marně jsem zkoumala, jak bych barvu zjemnila, ale bohužel …


Výdrž
Bohužel nemohu objektivně hodnotit na běžném denním nošení. Já osobně jsem ji na sobě měla maximálně 2 hodinky, během kterých jsem klasicky jedla a pila. Můžu říct, že skleničky byly obarvené snad všude, ale ty 2 hodiny to vydrželo bez problémů. Spíš jsem měla problém dostat kompletní zbytky dolů. Pomohlo až odličovadlo! :D Pokud se úplně nesundá, vypadá opravdu špatně! Jako nekvalitní růžová! Takže na tohle pozor!

Obchod a cena
Můžu říci, že pokud by tato rtěnka byla za plnou cenu, tak bych si jí asi nevzala. Jelikož mě stála pouhých 19,90,-, tak mě to jako experiment lákalo! Už podle slevových košíčků jste mohli poznat, že jsem tuto rtěnku kupovala s klasickém Rosmannu.

Mrzí mě, že svou první recenzi jsem nemohla mít tak moc pozitivní, ale věřím, že když něco nesedí mně, tak to sedí jiným! Určitě se příště polepším. Už teď mám vypsaných pár článků, které budou rozhodně více pozitivní :D. Tak se těšte!

Víkendovka č.3

9. listopadu 2015 v 10:00 | XxNikolkaxX |  Já, Nikča!

Ahojky všichni!

Další týden utekl, jako voda a já tu právě píši mou 3. víkendovku. Je neděle večer, společnost mi dělá televize a pytlík brambůrek. Atmosféru mi doplňuje dohořívající svíčka, takže atmosféra na psaní, tak akorát. J Tak abychom začali.

PÁTEK 6. 11.

Pátek byl mým klasickým školním dnem. Jedinou výjimkou byla naše školní přednáška o migrantech. Na toto téma se zrovna na svém blogu nechci vyjadřovat, věřím tomu, že by mě asi většina nenáviděla. Tak si svůj názor nechám pro sebe J.
Po škole mě klasicky čekalo doučování. Je to celkem fajn trávení odpoledního času. Po doučování už jsem pelášila k příteli domů. Těšila jsem se, až si zapálím mou novou vanilkovou svíčku. Jenže jsem byla lehce zklamaná. Ona vůbec vanilkou nevoněla! Vonět začala až po sfouknutí :D. Ale pozor, negativní zážitek se svíčkou mi přítel vylepšil večeří! Udělal domácí hamburgery. Byly naprosto výborné! Proto jsem si je musela i pro vás vyfotit.

SOBOTA 7. 11.

Hned ráno už mě přítel budil svým vypravováním do Prahy na fotbal. Mně se moc nechtělo, takže jsem radši zůstala doma (dobře jsem udělala :D). Jen co přítel odjel, začal mě z postele tahat pes. Takže jsem se prostě nevyspala. Tak jsem v klidu umyla nádobí, umyla sebe a vyrazila s Donem za rodiči na Meziboří na návštěvu. Zde jsme byli, až do odpoledne dokud přítel nedojel domů. Oba jsme byli celkem unavení, ale protože i strašilky potřebují jíst, tak jsme se vydali do parku, na ostružiny. Procházka to byla fajn a oba jsme se těšili, až se uvelebíme na gauči. Trošku nám to překazila přítelova maminka. Pozvala nás na návštěvu a stěhování :D. Já jsem tedy zaujmula roli návštěvníka a přítel toho stěhováka :D. A úplně nám to vyhovovalo. Večer jsme se tedy už konečně uvelebili na ten gauč a byli jsme spokojení.

NEDĚLE 8. 11.

O MŮJ BOŽE. Budík už v půl 8 ráno a vyráželi jsme s kamarádem a rodiči za Liberec, omrknout jedno autíčko. Vyrazili jsme s drobným zpožděním, ale i tak cesta byla vcelku klidná, ale po 2 hodinách už dost úmorná :D. Navíc jsme přijeli k, na fotkách, skvělému autíčku a zjistili jsme, že bychom si o něj neopřeli ani kolo! A úroveň prodejce? To jsem se musela hlasitě zasmát! Mladý kluk, který se hodlal s tátou - automechanikem hádat, že to auto rozbité opravdu není! :D Ach jo… No, tak jsme si udělali hezký výlet za Liberec, viděli jsme Ještěd a byli jsme v pohodě. Po cestě jsme trasu změnili na Kladno s tím, že okoukneme ještě jedno auto. No, co bylo horší? Tady jsme na majitele čekali půl hodiny a když jsme viděli, kdo to auto vlastní, měli jsme 100 chutí naskákat do auta a šlápnout na plyn. Člověk, kterému z očí koukali levárny… Co víc si přát? :D. Takže jsme najezdili cca 400km úplně zbytečně. Nevadí, byl to fajn celodenní výlet autem :D.


Těšila jsem se domů. Chtěla jsem si lehnout a konečně si odpočinout, ale škola mi to nedovolila. V podstatě celý zbytek neděle sedím u počítače a něco zařizuji… Takže teď uložím Víkendovku, zaklapnu počítač a jdu do říše snů, tu už opravdu potřebuji!

Focení kalendáře 2016 pro litvínovský útulek

8. listopadu 2015 v 21:25 | XxNikolkaxX |  Já, Nikča!
Ahojky všichni!

Focení kalendáře pro rok 2016 na pomoc litvínovskému útulku byla moje první a doufejme, že ne poslední akcí, na podporu opuštěných pejsků. Ale co si vůbec pod touto akcí představit. Nejsem nikde vedená, jak modelka, to opravdu ne! :D Byla to akce, která závisela, čistě na dobrovolnosti. Mohli jste být bílí, modří, černí, fialoví, oškliví, krásní atd., ale i tak jste se mohli zapojit a byli jste vítáni. Já k této akci došla vlastně, jako "slepej k houslím". Během večera jsem si tak projížděla Facebookem, když jsem narazila na tuto událost. Událost nebyla ničím omezena, tak jsem si řekla, proč bych jen tak někomu nemohla pomoct? Ihned jsem tedy vyplnila formulář pro focení, ale i tak jsem si říkala, že se přihlásí moc lidí a pak si budou vybírat. Že v 2. kole rozhodně nemám šanci. A ono ne, hned druhý den odpoledne se semnou spojila pořadatelka akce a podala mi veškeré informace s tím, že v neděli 1. listopadu jsem očekávána v litvínovském útulku. Já byla naprosto překvapena.

RÁNO
Já hlava děravá, měla jsem v plánu dovézt do útulku pytlíky s piškoty a samozřejmě jsem na to zapomněla. Tak jsem si hezky o chvíli přivstala a nenamalovaná v domácím oblečení, jsem se vydala pro piškoty do samoobsluhy. Asi jsem měla pořád zalepené oči, protože jsem je za boha nemohla najít. A čím to bylo? Stála jsem celou dobu zády k nim! :D Ano, celá já. Tak jsem pobrala pár pytlíků s piškoty a utíkala jsem zase domů.
Hned po příchodu jsem měla s časem co dělat! Rychle umýt, vyčistit zuby a honem se rychle jít zkrášlovat. Už večer předem jsem si zkoušela lehce hnědé kouřové líčení, aby to alespoň nějak vypadalo. Nejsem nadšencem nějakého výrazného líčení, ale jelikož se fotilo ve společenských šatech, tak bych ho byla schopna i akceptovat, bohužel jsem nevěděla barvu šatů, tak jsem nechtěla riskovat, zvolila jsem neutrální hnědou J. Vlasy jsem v rychlosti přežehlila, přestříkala lakem a už se soukala do oblečení. Před odchodem jsem nahodila rtěnkovou fasádu a hurá do útulku.
Focení mým mobilem, za večerního, nebo brzkého "světla" není moc kvalitní! :D
FOCENÍ
Přijela jsem na čas. To u mě není moc obvyklé, vždy mi něco můj plán překazí, ale dnes tomu tak výjimečně nebylo. Byla jsem za to také ráda. Už tam většina z nás byla, tak se mohlo začít. Myslím, že mé líčení bylo naprosto zbytečné. Sice jsem použila super pudr i s tvářenkou, ale díky slzám to bylo k ničemu. Slané potůčky mi vytvořily takové "rýhy", že jsem to urychleně musela předělat, aby to nevypadalo blbě. Možná to někomu přijde zvláštní, ale já opravdu skoro celé čekání na mé focení probrečela. Ti pejsci, tak strašně žalostně vyli a štěkali, že kdybych mohla, tak si vezmu všechny. Nejvíce mě to ovšem dojalo, když jsem se začala procházet mezi kotci. To ti pejsci házeli takové kukuče, že se to bez slz nedalo vydržet. Byli úplně bezbranní.
Vyskytla se nám vcelku velká časová rezerva, tak jsem se k focení a přípravě dostala dříve, než jsem původně měla. Modlila jsem se v šaty, ve kterých nebudu vypadat blbě a budou mi sedět. Co se nestalo … Dostala jsem prostě ty úplně nejlepší šaty, které jsem mohla dostat. Perfektně mi seděli, což je co říct, když jsem plochá, jako dálnice, takže si s korzetem moc nerozumím. Naštěstí tyhle šaty měly úzká ramínka, takže to vše jistila. Rodiče byli ohromeni. Dokonce mě to inspirovalo i k šatům na maturitní ples. Že bych si půjčila přesně tyhle? Do komentářů se mi určitě vyjádřete J. Moc vám děkuju!
Spousta lidí mi je i chválila, jsou to prý šaty šité mně na míru. A asi možná měli pravdu.

Tuto fotku znáte z Víkendovky a mého Instagramu.
Samotné focení bylo v podstatě krátké. Dostala jsem docela velkého pejska, na to, že jsem byla v podpatcích :D. Vůbec u mě nechtěl vydržet, ale nakonec to nějak vykonal. O celkovém výsledku se koneckonců můžete přesvědčit sami J. Po mém focení jsem se ještě dala vyfotit polaroidem a z fotky jsem také naprosto unesena!

Po celkovém focení, se udělala ještě společná fotka, do které se zapojilo i veškeré krmení, a že ho bylo opravdu dost, které jsme všichni přinesli. Teď už jen čekáme na oficiální vydání kalendáře a určitě je všechny bleskově vykoupíme! Jen já si chci vzít minimálně 3, tak snad to vyjde J. Pro pejsky cokoliv!
PO FOCENÍ

Po focení jsem v rychlosti zajela s rodiči na oběd a pořádně se nadlábla. Pak už jsem vyrazila do Mostu, jak jinak než na fotbal.
Celou akci musím hodnotit velmi pozitivně. Sešli jsme se skvělá parta, která poskytla vše, co mohla k tomu, aby vznikl skvělý kalendář! Už se moc těším na oficiální prodej kalendáře!

MENŠÍ FOTOGALERIE



PS: Pejsek, který se semnou fotil je momentálně k adopci v litvínovském útulku!

Máte rádi svou školu? + VIDEO

5. listopadu 2015 v 20:35 | XxNikolkaxX |  Já, Nikča!


Ahoj všichni!

Tento článek vychází "TROŠKU" s větším zpožděním. Bohužel přichází čtvrtletí a tak i díky tomu jsem se konečně pustila do tohoto článku, který obohatím i videem J. Tento článek bude mít vlastně 2 fáze. Tak abychom se pustili do té první. Název článku je takový nicneříkající. Nechci říct, že by to bylo schválně, ale proč to nenapsat trošku jinak, že?

Jelikož už na to mám věk, studuji střední školu. Momentálně jsem ve třetím ročníku a příští rok mě čeká ta slavná zkouška ohněm. Studuji veřejnosprávní činnost na soukromé škole v Mostě. Je to SŠDVS, Střední škola diplomacie a veřejné správy. Nebojte se, v tomto oboru opravdu nechci působit! :D Ráda bych se dál směrem vydala na práva. Tak mi určitě držte palce J. No, ale abych se vůbec dostala k jádru věci … Jsem strašně moc aktivní studentka, ano, musím se tím pochlubit! A samozřejmě tedy reprezentuji školu, kde se jen dá. Jelikož je podzim, kdy si deváťáčci vybírají svou budoucnost, tak probíhá spoustu veletrhů středních škol. Sama jsem se na jedné takové ukázala, možná jsme se i s někým potkali J.

Abych se dostala právě k tomuto veletrhu.. Tento veletrh nese název Šance 2016. Jednalo se o dvoudenní akci, kde jsem já působila oba dva dny. Byla to opravdu makačka pro nohy, ale i pro hlasivky. Stát třeba 10 hodin čistě jen na nohou je docela úmorné a k tomu ještě každému podávat různé informace o tom, co sám chce slyšet. Stálo to ovšem za to. Tyto akce jsou velmi dobré na takové ty neformální rozhovory s učiteli, kteří to celé absolvují s Vámi :D. Dozvíte se spoustu věcí a ani nevíte jak! Každopádně bych Vás ráda zhruba provedla oběma dny. Mimo to, bylo to v Duchcově..

1. DEN

Ranní odjezd byl na vstávání celkem náročný, hlavně pod představou, že na nohou strávíte okolo 10 hodin. Navíc první den se teprve musí vše připravit, takže tahání stolů, příprava projekce a tak, je vlastně celá na nás. Nikdo jiný s ničím prostě nepomůže. Od 9 Vám začnou po budově courat různé školy a vzrůšo začíná. Celý tento koloběh trvá až do 12, kdy první parta vyráží na oběd. Druhá tam zůstává sama a jede, jako motorová myš. Pak jsme se prostřídali a dali jsme si konečně do nosu my. Musím podotknout, že duchcovská jídelna SKVĚLE VAŘÍ! Odpoledne se jelo druhé kolo a až do 5. Ano, až v 5. Byla jsem ráda, že jsem se dopachtila domů a šla jsem hned spát.

2. DEN

Další den kolotoče. Údajně to měl být slabší den, ale nevím nevím. Asi mi to tak nepřišlo, protože už jsem byla unavená z prvního dne. Už mě to celkově ani nějak nebavilo. Ty děti ani nevěděli, co chtějí dělat a to za pár měsíců podávají přihlášky. Naštěstí jsme si s kluky odskočili do TESCA a já si koupila snad poprvé v životě Red Bull v plastu :D. No, už jsem neměla nervy se ten druhý den rozčilovat. Naštěstí jsme končili už ve 3, ale v Bílině nás chytila klasická zácpa. Kdo zná Bílinu, tak ví, jak je to tam strašné! Ale i tak jsme se domů dostali poměrně brzo. Byla jsem zase a jen unavená, takže moc řeči semnou přítel neprohodil. Byla jsem ráda, že jsem v klidu.


Abych tuto akci nějak shrnula. Musím říct, že prezentace školy a mluvení s masou lidí není pro každého. Já se v tom vyžívám. Ale už mi vážně nedělá dobře stát na nohou 10 hodin. To mi je 17… co budu dělat za 30 let? Ani nechci pomyslet. Je to celkově náročné i na nervy. Ne s každým žákem si sednete a po 5 hodinách už Vás bude vytáčet i jinak řečené Ahoj. Člověk se pak občas musí opravdu držet. Každopádně své účasti nelituji.

Víkendovka č.2

2. listopadu 2015 v 14:00 | XxNikolkaxX |  Já, Nikča!

Čas mě velmi tíží, ale i tak jsem si našla chvilku na napsání mé druhé víkendovky. Víkend to byl celkem náročný, takže budu ráda, až článek uložím, vypnu počítač a půjdu spát! Tak abych začala..

Pátek 30. 10.
Jelikož byl pátek mým druhým dnem podzimních prázdnin, tak se mu moc věnovat nebudu, protože na podzimní prázdniny chystám extra článek J. Budu se snažit, aby tento týden vyšel, ale jak už jsem psala … čas mě tíží a teď do toho čtvrtletí ve škole … ach jo!
Ale aby pátek nebyl úplně prázdný, tak Vám něco prozradím. V tento den se ze mě stala regulérní pekařka! Pustila jsem se totiž do muffinů. Přítel odešel do práce a já se pustila do pečení. Jelikož jeho byt je opravdu velmi malý, tak to pečení provonělo opravdu každý centimetr, takže jsem se nabalila a otevřela všechny okna :D. Jinak bych se asi udusila :D. Vůně to byla ze začátku příjemná, ale pak už byla vlezlá. Víc vám už asi prozradit nejde… Promiňte mi to!
Vypadají lákavě, že? :D

Sobota 31. 10.
A sakra. Začínám si uvědomovat, že tato víkendovka bude poněkud "tajná". Na každý den v podstatě chystám extra článek, ale jednou už jsem to slíbila, tak to dodržím! Zase Vám tedy odtajním jen část J.
Den pro nás začínal asi až okolo 11. hodiny. No jo, SPÁČI! Ale byl to prostě víkend, tak proč ne? Odpoledne byla naplánovaná návštěva zahrady a rytí záhonků, ale jaksi mě Facebook osvítil a připomněl mi, že mě odpoledne čeká sraz postcrossingu. Já hlava děravá! Takže jsem rychle skočila k plotně, udělala kuřecí steaky a hranolky a během hodinky už jsme dlabali. Jelikož jsem do Mostu jela na celé podzimní prázdniny a měla jsem velkou tašku, jak na stěhování, tak jsem musela poprosit rodiče, aby pro mě zajeli. Rovnou jsme se chystali odvézt moje kluky na tu zahradu, když Don venku zatáhl a bylo po obojku… ach ty plastové karabiny.. Takže honem rychle do Petcentra pro nový a až pak teprve zahrádka. Celkem rychlovka, abych vše stíhala. Po příjezdu domů jsem jen sbalila to nejnutnější z postcrossingu a vyrážela do hospůdky. Pokud někdo neví, co to postcrossing je, tak v nejbližší době OPĚT CHYSTÁM článek. Domů jsem se vracela až po sedmé hodině a rovnou jsem se vrhla na zkoušku účesu a líčení na neděli. Spát se šlo až k ránu, protože každý určitě ví, že v TV jsou ty nejlepší filmy večera až po 10. hodině :D.

Neděle 1.10.
Jupí, už tu máme listopad. Venku to sice vypadá, jako pozdní srpen, ale opravdu je listopad. Můj dnešní budíček zvonil už v půl osmé. A proč? Protože jsem holka šikovná a jela jsem pomáhat do litvínovského útulku. Jenže protože jsem hlava děravá, tak jsem samozřejmě zapomněla koupit hafíkům alespoň ty piškoty, tak jsem pro ně běžela do krámu. Nenamalovaná, neučesaná, v domácím oblečení … no a co? :D Celý den byl pro mě velmi emotivní, půlku návštěvy jsem probrečela…, ale jinak byl moc fajn! V průběhu týdne přibude článek. Původně jsem chtěla natočit VLOG, ale jelikož jsem pořád hledala kapesníky na slzy, tak nebyl moc čas. Článek bude asi ta lepší varianta v tomto případě!

Odpoledne mě už čekal jen fotbal, kde jsme opět prohráli. Já už se nad tím nemohu ani pozastavovat, protože by to nemohl být objektivní článek! :D Hrůza a děs. Nebaví mě to a nehodlám to nijak komentovat, jenže jsem věrná svému klubu, tak se na něj jen kvůli špatným hráčům a špatným výsledkům nevykašlu! Máte to taky tak u některého sportu? Určitě mi napište do komentářů, a pokud chcete, tak mi klidně pošlete i nějaké fotky J. Posílejte na email: allaboutallandme@seznam.cz. Já budu doufat, že jsem nezapomněla heslo :D.

Doufám, že jsem Vás touto víkendovkou neodradila a budete mě sledovat a číst dál J Přeji Vám hezký první listopadový týden!